NEPÁL 2022

11.11.2022

Na začátku tohoto roku na mě vykouklo pozvání od Zdeňka Webera na meditační retreat do Nepálu. Hned jsem cítila v těle hluboké pozvání a běžela za Petrem své nadšení o naší příští cestě sdílet. A tak začala příprava na cestu. Naše společné poprvé, cestovat tak daleko.. 

Naše dny naplňují praktické záležitosti jako nakoupit outdorové obleční, spacáky do - 26, abychom nezmrzli, letenky, zlepšování angličtiny, abychom byli schopni vykomunikovat základní záležitosti na cestě a v neposlední řadě i finance, kterými otřásl poslední půlrok dění v Evropě. Důvěra, že nás nezastaví ani PCR test před cestou, který byl podmínkou vstupu do Nepálu.

Do naší cesty vkládáme společný záměr, a tak není divu, že nás život zkouší na mnoha úrovních důvěry. 


Samotná cesta je dobrodružství. Potřebujeme využít náš končící kredit na Kiwi, tak náš let je z Vídně -  Abu Dhabí - New Delhí - Kháthmándů. V Abu Dhabí se musíme znovu odbavit. Po oslňujícím terminálu se "šejky", zlatých barev, přísných pohledů úředníků se dostáváme do terminálu určeného pouze pro cestující do Indie. Tam se naleštěná krása proměňuje. Ovšem je zde cítit jisté uvolnění a lidskost. I když v hale čekajících indů upírajících pohled na mě, když procházím kolem, se necítím úplně komfortně. Moje barva pleti nějak nezvykle vyčnívá.

Nakonec po asi po osmnáctihodinové cestě přistáváme v Khátmándů. Velkou radostí je, že na nás před letištěm čekají šerpové - naši budoucí průvodci Himalájemi. Průjezd městem napovídá, že jsme skutečně v jiném světě. Chaotická doprava, která je však pro místní naprosto přirozená. Šílené elektrické vedení, které často visí až na chodník. Velká chudoba i luxus na jednom místě. Špína a prach, které nadechujeme všude. 

A zároveň neuvěřitelná lehkost a plynutí. 

První tři dny poznáváme město a užíváme si ubytování a stravu evropského typu.

Velkým zážitkem je procházet kolem stupy Svájámbhunáth. Podle legendy existuje od bezpamětných časů a její počátek sahá do epochy, kdy celé údolí Káthmándú bylo zalito vodou. Současná stúpa Svájambhú stojí na vrcholku a lze k ní vyjít po 365 schodech.  Vychutnáváme si procházku velké kóry kolem stupy, která s nespočtem mlýnků s mantrou " Ó mani peme hung " nás přivádí až do zahrady s největšími sochami Buddhů v Nepálu. Doprovází nás místní opice makaků, které jsou kolem všude.

Hluboký zážitek nám přináší návštěva nejvýznamějšího hinduistického chrámu a  pohřebiště Pashupatinath u řeky Bagmati. Na ghátech u řeky se konají kremace. Na nábřeží stojí několik hranic. Nebožtíka nejprve umyjí, zabalí nejčastěji do žluté nebo bílé plachty a pak položí na hranici. Nejstarší syn hranici zapaluje. Členové rodiny jsou shromážděni za ní a vzpomínají na zemřelého. Poté, co hranice dohoří, jsou zbytky hozeny do řeky, v níž se běžně koupou děti. Tento rituál má svůj symbolický význam - díky vodě s popelem mrtvých přechází jejich síla a duše do dalších generací. Musím říct, že, i když mysl může mít kolem těchto obřadů spoustu komentářů, pravdou je, že je tohle místo je prostoupeno hlubokým klidem, smířením a přirozeností. Smrt není vytlačena jako u nás, ale je přirozenou součástí života.

Dalším zážitkem je návštěva stúpy Boudhanat, která byla postavena na obchodní stezce, a tak byla využívána buddhistickými obchodníky. Hlavními příchozími ovšem byli poutníci (a posléze i uprchlíci) z Tibetu. Pro ně se stala symbolem míru a svobody v tomto světě. Spousta z nich se usídlila právě kolem této svatyně. 

Proto se jí také říká "Malý Tibet".

Vdechujeme jedinečnou atmosféru, užíváme si energii tohoto místa, krásné obchůdky, lidi, vůně i kávičku.

Velká inspirace přichází ve škole malování mandal 

- Rincheling thanka gallery and art school

Je dojemné vidět s jakou trpělivostí, láskou a hlubokým klidem studenti pracují na úžasných malbách, které malují přírodními barvami, dle přesných instrukcí učení předávaných generacemi předků, aby v těchto thankách byl uložen odkaz a správná energie. 

Jedna z nich se mě hluboce dotýká, neustále přitahuje můj pohled a já vím, že bez ní neodejdeme.

 Meditujeme a spočíváme na místě nedalekého kláštera a v jeskyni, kde meditoval Guru Rinpočhe. Má jedinečnou atmosféru. Spočinutí v ní je skutečným balzámem. 

Třetí den nastává den D a my balíme teplé oblečení a vyrážíme do hor. Je před námi dvanáct hodin stoupání do nadmořské výšky přes 3 000 metrů. Docela dlouho jedeme kolem řeky, kde místní sklízí rýžová políčka, cesty lemují banánovníky, místní vesničky, spousta prachu. Místy je cesta super, místy prostě není a tak nás jeepy docela slušně protřepou, především v závěrečné třetině. Cílová rovinka k našemu prvnímu bodu spočinutí je zpestřená ještě píchnutými koly a asi hodinovou zácpou, protože cesta byla kvůli opravě uzavřená. Nutno říct, že vyrážíme na východ od Khátmándhú do míst, kde běžně turisty nevozí. Máme tak prostor plynout a spočívat v kráse a přítomnosti hor, nerušeni běžnými turisty.

Po příjezdu do Japre nás čeká mírný šok. Na vlastní kůži zažíváme, jak tady lidé žijí. Pro mě je největší výzvou zima, která je přítomná naprosto všude. Ohřeješ se jen u kamen ve společné místnosti a pak šup do vychlazeného pokoje a studeného spacáku. O studené vodě a vychlazeném tureckém záchodě ani nemluvě. Velkým požehnáním naší výpravy, je slunce, které nás každý den provází a zahřívá na cestě. Nicméně každá noc, i když  mám výbavu a kvalitní spacák, je pro mě výzvou. Není nad to vyrazit poprvé po třiceti letech stanovat do Himalájí.

Velkou odměnu za určité nepohodlí, nabízí příroda každý den v dech beroucích východech nebo západech slunce. Bohužel fotografie nemohou zachytit tu krásu, kterou si navždy odnášíme.

Další den už pokračujeme pěšky do Taklungu.  Probouzíme se s velkou bolestí hlavy. Tlak z nadmořské výšky nám bere hodně síly. Naštěstí máme ve výpravě lékařku, která nás zachraňuje magnesiem a bolest postupně během dne polevuje. 

Úžasnými průvodci celou cestou jsou místní šerpové, kteří o nás pečují, vaří a vytváří zázemí. Každý den je pro mě velmi dojemné, jak se snaží z omezených možností vykouzlit pro nás stravitelné jídlo, vaří čaj z bylinek a místní masalu.

S novým dnem pokračujeme opět v cestě do našeho cíle Khilkhordingu. Šerpové říkají dvě hodiny, ale jdeme dalšího půl dne. Šerpové mají jiné časování. Je neuvěřitelné, jak se svou postavou unesou v koších náklady a ani se příliš nezadýchají. Dojemné je, že vždy tak 2 kilometry před cílem na nás čeká uprostřed strání malinký šerpa s velkou konvicí teplého džusu. A my sedíme, popíjíme, necháváme se horami meditovat a jen jsme.

Příchod do kláštera je dojemný. Vítá nás místní lama a vesničané. Podává se šerpavodka, pozdní oběd, místní dortík, tanec a radost ze setkání.

V dalších šesti dnech zůstáváme na tomto místě. Máme čas spočívat, meditovat, rozjímat.  Naslouchat posvátným Himalájím. 

Každý z nás si na toto místo přináší své životní téma, které si přeje více zvědomit, otevřít prostor pro nové vhledy, prosvětlit, pozvat nové možnosti do života. 

Máme teď velký dar času a bytí. Přes den meditujeme, kontemplujeme, touláme se po okolí. Večer po společné večeři a sdílení ještě zahřátí u ohně a kolem 21.30 hajdy na kutě. V této části země se elektřina zapíná jen v noci a mnohdy ani nejde. 

Vychutnáváme si nesmírně krásný a čistý pohled na hvězdy.

S každým ránem někdo nabízí ke sdílení své dary - cvičíme jógu, pět tibeťanů, tanec čaker. Já přináším svou milovanou Biodanzu a Petr přináší své zkušenosti ze světa nočních snů.

Naši šerpové nás zvou do svých domovů v horách. V každé rodině připravují malé pohoštění. Srdečnost místních lidí je neskutečná. 

Po celou cestu nás doprovází vrcholky nejvyšších hor světa. 

Pohled na Mount Everest se zkrátka neomrzí.

Velké poděkování patří naším průvodcům šerpům, díky kterým se cítím po celou dobu v bezpečí. Snaží se vyplnit každé naše přání. Například nám připravují, kdykoliv si požádáme horkou sprchu. Což obnáší nanosit horkou vodu do sprchového stanu. Starají se o naše zavazadla, skládají a rozládají stany, vaří, doprovází nás na cestě a mnoho dalšího.

Pomalu přichází čas loučení. 

Po krásném dnu s lamou, se kterým máme možnost meditovat, naslouchat učení a přijmout lung na meditaci Buddhy soucitu, se připravujeme na návrat.

Cesta zpět k místu, kde nás mají vyzvednout jeepy trvá opět tři dny.

Přes veškerou krásu, kterou tu prožívám se musím přiznat, že se už moc těším na cestu zpět do údolí, do tepla a na horkou vanu.

V Khátmándú máme ještě čas dosednout, nakoupit dárky, navštěvujeme místo, kde se vyrábí buddhistické sošky. Pomalu se loučíme.

Máme ještě spoustu dalších fotek a spoustu prožitků. 

Přivážíme si dary, které už teď zdobí náš domov. Ale také vnitřní dary, které čekají na své rozbalení. 

Chci poděkovat za každého úžasného člena naší skupiny. Bylo mi velkým potěšením naslouchat příběhu každého z vás a vzít si inspiraci do svého života. 

Tolik moudrosti, lidskosti a sounáležitosti na jednom místě. 

Díky Zdeňkovi za jeho moudré a zemité provázení.

A moje největší uvědomění?

Všichni kráčíme po různých cestách. Stoupáme nahoru i dolů. Zkoumáme, která cesta je ta nejlepší, abychom dosáhli svého cíle. Mnohá učení jsou nám předkládána jako jediná cesta k cíli. Moje kořeny jsou křesťanské. Nějaký čas se otevírám učením buddhismu. 

V mém těle i mysli se mísí různé protichůdné pocity, zkušenosti, prožitky, názory.

S pohledem upřeným na nejvyšší vrcholky světa však cítím ve svém srdci jasnou odpověď.

Jediná správná cesta je ta, kde

 NAD VŠÍM A VE VŠEM JE LÁSKA

Tuto cestu a všechny prožitky věnuji pro dobro všech cítících bytostí. 

Kéž jsou všechny bytosti šťastny.

Zde sdílím odkazy na podporu projektů v oblasti Khilkhordingu, které mě samotnou velmi oslovují, protože jsem tyto lidi poznala.  

Je mi potěšením podpořit jejich sny a tuto nádhernou přátelskou zemi.

https://www.nhsf.org.np/

https://www.nhsf.org.np/causes/khilkhording-monk-school-new-project/

https://www.himalayaprojekt.org/