Blog

" Neužívám si milování a neprožívám orgasmus "

Proč tančím BIODANZU? Co to vlastně je? Proč ji věnuji tolik času, energie, peněz?

Na začátku tohoto roku na mě vykouklo pozvání od Zdeňka Webera na meditační retreat do Nepálu. Hned jsem cítila v těle hluboké pozvání a běžela za Petrem své nadšení o naší příští cestě sdílet. A tak začala příprava na cestu. Naše společné poprvé, cestovat tak daleko..

Mám velkou radost, že letos v létě zavítal do našeho kraje Healing festival.

Přichází mladá těhotná žena plná naděje, radosti, ale také obav, strachů a nejistoty. Proměňuje se její tělo. Proměňují se emoce jako na tobogánu. Radost z očekávání střídá strach z nového životního poslání - být mámou.

Jsem na návštěvě a v rukách držím malé miminko. Ještě nemá měsíc.

Stojí často před zrcadlem a dívá se do tváře muži, kterého sotva poznává. Už je to pár roků, kdy překročil hranici čtyřiceti let. Má ženu, děti, dům, titul, dobře placenou práci. Nemá dluhy. Ve svém věku dosáhl všeho, co si přál. Měl by být šťastný a spokojený.

Přišla s pomocí přítelkyně, sotva vyšla schody. Zhroutil se jí svět. Už několik dnů nemohla jíst. Ztratila smysl života. Všechno vsadila na jednu kartu.

Ano, první dotek lásky jsem dostala od svých rodičů. V dospívání a při prvních láskách jsem byla spíše zklamaná, protože nebyla opětovaná. Později, když mi bylo sedmnáct jsem potkala muže, o kterém jsem věděla, že bude tátou mých dětí. Prožívali jsme pěkné společné chvíle, narodily se nám dvě dcery, budovali si pracovní kariéru, sdíleli společné...

V každý okamžik života přichází kouzelný čas obdarovávání. Já sama vnímám, jak hluboce jsem životem s každým novým dnem obdarovávaná. Jsem hluboce vděčná za život, dcery, lásku, zdraví, přátele, místo, kde žiji, práci, která je pro mě cestou, posláním a učením. Cítím vděčnost i za vše, co jsem nedostala, za životní zkoušky, bolesti, ztráty, protože...