Stojí často před zrcadlem a dívá se do tváře muži, kterého sotva poznává. Už je to pár roků, kdy překročil hranici čtyřiceti let. Má ženu, děti, dům, titul, dobře placenou práci. Nemá dluhy. Ve svém věku dosáhl všeho, co si přál. Měl by být šťastný a spokojený.
Přišla s pomocí přítelkyně, sotva vyšla schody. Zhroutil se jí svět. Už několik dnů nemohla jíst. Ztratila smysl života. Všechno vsadila na jednu kartu.
Ano, první dotek lásky jsem dostala od svých rodičů. V dospívání a při prvních láskách jsem byla spíše zklamaná, protože nebyla opětovaná. Později, když mi bylo sedmnáct jsem potkala muže, o kterém jsem věděla, že bude tátou mých dětí. Prožívali jsme pěkné společné chvíle, narodily se nám dvě dcery, budovali si pracovní kariéru, sdíleli společné...
Pro většinu z nás něco samozřejmého, nad čím se vůbec nepozastavujeme. Dokud se nám nestane, že nemůžeme popadnout dech, nad dechem vůbec nepřemýšlíme. Stejně samozřejmý je pro nás i hlas. Dokud nás nezradí a neprozradí naše strachy a nejistotu, rozechvění nebo trému.
Když jsem před lety začala vědoměji pracovat se svým životem, bylo pro mě těžké přijmout informaci, že pokud se chci spojit se svým bytostným já, je třeba přijmout svůj stín.
Tanec a hudbu miluji snad od narození. Už jako malá holčička jsem si ráda vymýšlela různé taneční kreace. Mnoho kroků jsem odtančila ve dvoudobém nebo třídobém taktu polky a valčíku. Radostně jsem prozpěvovala u cimbálu, později jsem mnoho hodin odseděla s klasickou hudbou u klavíru, užila jsem si společenské tance standardní i latinsko-americké a...
Již delší čas za mnou přichází ženy se svým životním příběhem, který si nesou uzavřený ve svém těle.
