Proč by měly ženy svým životem tančit?
Tanec a hudbu miluji snad od narození. Už jako malá holčička jsem si ráda vymýšlela různé taneční kreace. Mnoho kroků jsem odtančila ve dvoudobém nebo třídobém taktu polky a valčíku. Radostně jsem prozpěvovala u cimbálu, později jsem mnoho hodin odseděla s klasickou hudbou u klavíru, užila jsem si společenské tance standardní i latinsko-americké a samozřejmě se nevyhýbala ani diskotékovým hitům.
Před několika lety jsem zcela náhodně protančila v převleku Filipojakubskou noc. Díky masce, která mi dovolovala mnohé jsem se mohla ponořit do tance, ve kterém jsem nemusela kontrolovat kroky, jak vypadám, jestli to dostatečně umím a zda si to můžu na veřejnosti dovolit. Mohla jsem tančit divoce a spontánně. Mohla jsem se vzdát kontroly. Pohyb nevycházel z mé hlavy, ale z mého těla. A to vše v napojení na přírodu, živly a hvězdy.
Po této noci jsem si uvědomila sílu pohybu a tance.
Tance, který vychází z prostoru mého těla, který nekontroluje moje hlava. Začala jsem vnímat, jak se velmi silně propojuji sama se sebou. Jak mé tělo vyjadřuje skryté emoce a jak se uvolňuje napětí.
Se spontánním tancem jsem se od toho okamžiku začala potkávat stále častěji i na různých kurzech, jako s prostředkem k uvolnění a otevření těla. Netrvalo dlouho a začala jsem se učit a uvědomovat si práci s tělem při tanci na dvouletém výcviku Guye Barringtona The dancing heart path.
V tomto období jsem prožívala velmi těžké chvíle v mém soukromém životě. Tančila jsem a uvolňovala napětí, hledala řešení a cestu.
Tanec se stal mou modlitbou.
Strach a stres v životě nás paralyzují a brání udělat krok vpřed. Brání nám vidět věci jasně a s nadhledem. Většinou máme tendenci se utápět v problémech, nemáme sílu se vznést a podívat se na naši situaci pohledem letícího ptáka z výšky.
Nestačí mít jen otevřenou mysl vůči pozitivním afirmacím, je důležité otevřít a cítit své tělo. Pokud necítíme tělo, nebo už vnímáme jen bolest, nevyužíváme náš celý potenciál. A je velmi smutné, že tělu začneme věnovat pozornost, až máme fyzické problémy. Je příjemnější probouzet naše tělo přímo do radosti, než hledat cestu zpět z propasti bolesti a nemoci.
Každá z nás probouzí své tělo z jiného místa.
Je důležité si uvědomit a přijmout, že pro každou z nás je výchozí bod práce s tělem jiný. My ženy jsme tak nedočkavé - všechno chceme hned, hodnotíme, máme představy, jak to musí být, chceme se dostat do cíle jako vítězky. Závidíme si lepší šaty, lepší tělo, schopnosti, práci, muže. Přebíráme tolik mužských kvalit a pak se divíme, že jsme sedřené, unavené a bez partnera. Učím ženy, že nejsme pro sebe konkurence, ale inspirace. Kvality, dary, prožívání ženy a muže jsou odlišné, ale navzájem se doplňující. Pokud se žena dostane do nerovnováhy a žije z podstaty mužské síly obrací ve vztahu polaritu a bere muži jeho sílu.
Je třeba pozorovat a začít cítit.
Podívej se každý den, jak se cítí Tvoje vnitřní žena.
Pro začátek bude stačit, že víš, že ji máš. Můžeš si s ní začít povídat, a tím jak jí budeš dávat pozornost poroste.
Samozřejmě máš možnost volby a můžeš ji nechat někde samotnou, jako Popelku. Pak, ale z tohoto místa budeš žít. Je to úplně jiný pocit, než když si Popelka oblékla krásné šaty, přijela na ples a zářila.
Věř mi, že místo na trůnu své vnitřní královny je úžasné.
Když si dovolíš usednout a tvořit z tohoto středu, dá Ti mnohem více kreativity, spokojenosti a naplnění než čerpáš jen z mužského zdroje.
Často slyším: "Já neumím tančit, budu se cítit trapně, nevím co mám dělat. Co když nebudu nic cítit, moje tělo nebude vědět, co má dělat?" Tahle slova slýchám neustále. A víte co? Můžete mít strach a cítit se trapně nejen při tanci, ale v mnoha dalších oblastech života. A nemusíte s tím dělat vůbec nic. Ale někdo moudrý řekl, že nemůžete očekávat změnu, pokud děláte stále stejné věci dokola.
Dovolme si společně udělat první krok
Ženy, které mají velké obavy ze svého pohybového vyjádření, do prostoru taneční cesty mohou vstoupit jako pozorovatel.
Můžeš si jen sednout a vnímat hudbu. Dovolit tělu poslouchat rytmus a melodii, které Tě začnou probouzet zevnitř těla. Můžeš jen pozorovat jak tvé tělo reaguje, vnitřním zrakem si představovat jak tančíš, nebo se inspirovat jinými ženami. Tančíme ve velmi intimním prostoru při svíčkách a malé skupině žen. Můžeš mít i svoji individuální lekci.
To nejdůležitější je udělat první krok a
dovolit si to!!!
Co mi tanec přinese?
Především čas, ve kterém se můžeš zastavit a začít vnímat své tělo a emoce. Vnímat stažená a neproudící místa v těle a uvolňovat je, vědomě dýchat. Začít v těle cítit sama sebe i druhé lidi. Začneš život tvořit ze svého vnitřního prostoru směrem ven. Rozšíříš pohybem svoji kreativitu a intuici. Do těla přineseš přítomnost a do pohybu ladnost. Skrze rytmus budeš více vnímat uzemnění a kořeny, rozvineš odvahu, sebejistotu, divokost, rozšíříš prostor ve svém životě a zároveň se budeš učit vyjadřovat jasné hranice.
Melodie otevírá srdce a probouzí naše křídla, abychom se nebály snít, milovat a tvořit.
Jsem přítomná v těle
Co znamená být přítomná v těle?
Vyjadřuji a dávám průchod svým emocím. Uvědomuji si, jak se cítím, když přijímám i dávám, umím propouštět ze svého života to, co mi už nepřináší užitek a zabírá kapacitu. Jsem schopná podívat se na problém z více úhlů pohledu a zároveň zůstat ukotvená ve svém středu. Nenechám se vyvést z míry, když prožívám stres. Rozpouštím strach, který se rád zabydluje v mém těle. A to vše v plynutí a uvolnění. Kolem mě může zuřit bouře, ale já zůstávám ve svém těle stabilní propojená vědomě se svými kořeny a zároveň uvolněná. Jsem napojena na svou intuici a moudrost těla. Důvěřuji životu.
Kreativně zhmotňuji a realizuji své záměry.
Pozoruji a cítím, vnímám a sleduji, probouzím a přivádím na trůn svého života moji vnitřní ženu, dovoluji si být ženou, dovoluji si svým životem tančit.