Thajsko 2024

Po Thajsku nebo podobné destinaci jsem pokukovala už dávno, ale s pocitem, že tohle si nikdy nemůžu dovolit. 

Vím, že pro mladší generaci včetně mých dcer už není nic překážkou, aby se na jakoukoliv cestu vydaly. Pro mě to byl výstup z komfortní zóny, protože jsme nejeli s cestovkou lehnout si do turisticky vyhlášeného letoviska na pláž s all inclusiv. Tentokrát jsem věděla, že tato cesta odemkne další novou bránu hojnosti a důvěry. 

Důvěry proto, že jsme si celou cestu naplánovali sami a vydali se jen se  základní výbavou angličtiny. S důvěrou, že vše bude fungovat.

Je to zajímavé, jak v nás působí hluboce zaryté vzorce strachu typu: Tam nejezdi. Nevíš co tě čeká, přece nikomu nemůžeš důvěřovat. Nedomluvíš se a podobně. 

I přesto, že si dnes vše můžete nastudovat na internetu / poctivou přípravu předem jsme udělali /, tak stejně vaše tělo vnímá, že jde někam, kde to nezná a je ve střehu.

Naše cesta začala se začátkem nového roku draka - nejlepší čas proletět se do Asie.

Odlet Vídeň - Dillí - Bangkok

V Bangkoku jsme si naplánovali tři dny na aklimatizaci a dva dny na rozlučku před odletem domů. V tomhle městě je na jedné ulici snad vše. Luxus i chudoba, ohromná rozmanitost, zběsilá doprava, spousta chutí a vůní. 

Od prvního kroku jsme se zde cítili bezpečně. Veřejná doprava je zde velmi levná a to nás motivovalo pochopit, jak funguje místní metro, které je  narozdíl od našeho dvě patra nad zemí a lodní MHD po řece Menam-Čao-Praja. Velmi nás překvapila ochota místních lidí poradit a nasměrovat nás na správné místo vždy, když viděli, že tápeme. Což byla velká úleva.

Taky jsem zjistila, že úroveň angličtiny místních je stejná jako moje. 

V mnohých případech i horší, takže komunikace nám skvěle šla. 

Ještě jsem měla pocit, že na tom nejsem tak špatně.

Nemohli jsme minout nejznámější a nejznámější palác 

v Bangkoku Wat Pho s ležícím buddhou.

Ochutnávat místní skvělé jídlo na trzích nebo restauracích byl skutečný zážitek. 

Vše čerstvé, skvěle okořeněné a hrající barvami. Mňam...

Po návratu domů mi bylo při návštěvě supermarketu nevolno z uvědomění za jakou kvalitu / spíš nekvalitu platíme šílené peníze /.

Nádherný byl také mramorový palác Wat Benchamabophit. 

Máme slušivé oblečky, protože do chrámů musíte být zahaleni a to ve čtyřiceti stupních bylo možné jen na nezbytnou dobu.

Další den odpoledne přišel čas se přesunout letecky do oblasti Surat Thani, kde jsme si dali malý oddech.

 Pozor, pozor vnitrostátní lety jsou v Banghoku z jiného letiště na druhém konci města. Ale i tam jsme se zvládli přepravit s přesedáním na několika barevných linkách metra a vlaků. Bylo to trošku dobrodružství, ale opět nechyběli dobří lidé, kteří nás nasměřovali.

V okolí Surat Thani jsme si užili bazén a odpočinek, který jsme po nachozených kilometrech v Bangkoku potřebovali.

Hurá na tři dny do našeho vytouženého parku Khao Sok.     

Tento park je tvořen tropickým deštným lesem, obrovským jezerem a vápencovým pohořím. Dostanete se sem pouze na místní loďce z jediného nástupního místa. 

Když jsme se dívali na dokument o Thajsku a vybírali, co nechceme minout, tento park nám přišel naprosto kouzelný a my se rozhodli zde zůstat tři dny i s vlastním průvodcem.

Když jsme dorazili do místa, kde nás čekal, měli jsme oči zalité slzami, protože jsme stáli v našem vytouženém obraze. A ještě se sem zvládli dopravit v přesný datum a čas objednaného termínu. 

 Fotografie nevystihnou celou krásu tohoto ráje.

Spát v domečku na vodě není až taková výhra. Okamžitě víte, že do vaší vesničky dorazila další loďka nebo se soused vrací z restaurace. Neustále jste v pohybu. Ale ta kouzelná rána s východem slunce. 

Naše jediná starost byla se vyspat, najíst, nastoupit do loďky a nechat se zavést k dalším ostrůvkům, pozorovat slony, opice, nádherné stromy. Dokonce jsme se mohli v této teplé vodě i koupat, ale pouze se záchranou vestou, protože jezero je velmi hluboké. Tak jsme vypadali jak plovoucí balíky. Byl to nádherný zážitek spočívat a naslouchat místní přírodě. Mnohokrát jsme se museli ujišťovat, že se nám to nezdá.

Po tomto nádherném zážitku jsme už cestovali dolů na jih k moři. Určitě se nemusíte bát vzít si taxi. Je to mnohem rychlejší než autobus a rozhodně levnější než cestovat taxíkem v Evropě. Tady jsme už narazili na turisticky profláknutá místa. Týden jsme zůstali na Krabi, abychom si moře pořádně užili. Naštěstí náš hotel byl dál od centra a davy lidí sem neproudily.

Ani tady jsme jenom nelelkovali u moře, ale poznávali okolí. Dalším velkým zážitkem byla návštěva chrámu Tiger Cave. Je to místo s buddhistickým meditačním centrem a jeskyněmi, kde mniši žijí. 

Když vyšlapete  1260 schodů nahoru, poznáte se s Budhou, který bdí nad celým krajem. Musím říct, že jsem měla málem infarkt, ale zvládli jsme to. Samozřejmě musíte pak stejnou cestou i dolů, což může být pro kolena ještě horší.

V celém areálu byla nádherná energie. 

Určitě stojí za to dát si čas naslouchat. 

Naše další cesta byla na návštěvu ke slonům. Ne, netoužili jsme na nich jezdit. Velmi nás potěšilo, že se našel jiný způsob, jak si turisti můžou užít čas s těmito nádhernými zvířaty. Myslím, že na mnoha místech v Thajsku jsou útulky pro slony, kde se jim snaží zajistit lepší život. 

Vím, že je to do jisté míry taky turistická atrakce, za kterou jsme zaplatili, ale za ten zářitek to stálo. 

Když se můžete slona skutečně dotknout, projít se s ním, pohladit ho, nakrmit, koupat se s ním. Být tak blízko a vnímat jeho krásu. 

I když to byla zábava naše oči nezůstaly suché.

A samozřejmě nesměl chybět výlet na loďce okolo místních ostrůvků 

se šnorchlováním, večeří a západem sluncem. 

A ještě spousta fotek z pláže a nočního života, které neomrzí. Máme jich mnohem, mnohem víc. Je těžké udělat úzký výběr.

Pomalu nás čeká návrat zpět. S Krabi se loučíme a odlétáme zpět do Banghoku.

Podle turistického průvodce by jste neměli minout Mahanakhon sky walk - nejvyšší vyhlídková plošina v Thajsku měřící 314 m. 

Myslela jsem si, že se bez tohoto zážitku obejdu, ale nakonec jsem ráda, že jsme tam šli. 

Bylo to naprosto úchvatné a vzrušující. Hlavně na prosklené vyhlídce.

Trošku zklidnit adrenalin jsme vyrazili po řece do Chrámu úsvitu Wat Arun, který je nejstarším  v Bangkoku. 

Ještě poslední nákupy a loučení.

S velkou vděčností říkáme DĚKUJEME. Bylo to pro nás kouzelné, plynoucí, laskavé. Moc jsme si to společně užili. Thajsko je nádherná přátelská země. Víme, že jsme nemohli vidět všechno. 

Doufám, že budeme mít příležitost se vrátit.

Pokud máte pocit, že tohle si nemůžete dovolit, tak věřte, že vás dovolená v Thajsku bez cestovky vyjde mnohem levněji než v Evropě. 

Také vím, že pro mnoho lidí je to jen jedna z mnoha dovolených. 

Pro nás to byla pohádka. 

Kouzlo přítomného okamžiku nás neustále provázelo a věřím, že požehnání a hojnost této země nás bude provázet na další cestě životem.