Vaginální mapování
Cesta dotekem k sobě. Do hloubky. Do pravdy.
Vaginální mapování je vědomá doteková technika,
která nás jemně a citlivě propojuje s našimi nejhlubšími pocity
uloženými v oblasti pánevního dna.
Naše tělo a především ženská pánev v sobě nese paměť.
Vzpomínky, zranění, zapomenuté emoce, ale i sílu, touhu a tvořivost.
Mnohé z těchto prožitků neměly v našem životě bezpečný prostor, aby mohly být plně prožity a uvolněny.
A tělo je tak drží dál jako napětí, necitlivost, bolest, nebo naopak přetížení.
Vaginální mapování nehodnotí, neopravuje, nenutí.
Nesnaží se nic "dosáhnout".
Je to proces navracení se k sobě – skrze dech, dotek, přítomnost a hluboký respekt.
Co můžeš během mapování zažít?
- Uvolnění napětí v oblasti pánve a jizev (např. po porodu, zákroku, traumatu)
- Obnovení kontaktu s vlastní intimitou a sexualitou
- Uvolnění emocí, které byly v těle zadržované
- Nárůst citlivosti, jasnosti a vnitřního klidu
- Hlubší propojení se svým tělem, ženskostí a tvořivou silou
Pro koho je tato cesta vhodná?
- Pro ženy, které se chtějí propojit se svým tělem na hlubší úrovni
- Pro ty, které cítí necitlivost, bolest nebo odpojení v oblasti pánevní oblasti
- Po porodech, gynekologických zákrocích, potratech, nebo těžkých zážitcích
- Pro ženy, které chtějí probudit svou vnitřní citlivost, jemnost a sílu
Práce s jizvami – fyzickými i emočními
Velmi často v této oblasti pracujeme s jizvami.
Ať už fyzickými (např. po porodu, operaci, zákroku),
nebo jemnějšími, ale hluboce zakořeněnými jizvami emočními.
Tělo si pamatuje i to, co jsme nemohly v daný okamžik pojmenovat nebo cítit.
Mapování je možnost, jak se s těmito místy potkat – bez nátlaku, s velkým respektem,
a především ve vlastním tempu.
Někdy stačí malé uvědomění.
Jindy je to cesta pozvolného uvolňování – ale vždy v bezpečí a kontaktu.
Fyzické jizvy
- Srůsty po zánětech, operacích, laparoskopii
- Jizvy po císařském řezu nebo nástřihu hráze
- Jizvy po gynekologických zákrocích
- Dlouhodobé bolesti, napětí nebo necitlivost v pánvi
Tyto fyzické stopy jsou často propojené s emočními vrstvami:
smutkem, studem, vztekem, bezmocí, nebo naopak znecitlivěním.
Každá jizva v sobě nese příběh jejího vzniku často spojený s bolestí, strachem, bezmocí.
Pokud s ní vědomě nepracujeme, může zůstat místem napětí, znecitlivění či odloučení nejen v tkáni, ale i v emocích.
Tělo si pamatuje, i když mysl zapomněla.
Vědomou dotekovou prací můžeme jizvě vrátit cit, pružnost, spojení.
Často se zároveň uvolní i emoční otisk, který s ní byl spojen.
Masáž jizev pomáhá tělu i duši pustit, co bylo zadržováno,
a znovu rozproudit citlivost, proudění, kontakt se sebou.
Emoční jizvy
Za těmito projevy může být i otisk náročných zkušeností:
znásilnění, gynekologické násilí, porodní trauma, bolestivé zákroky, nebo emocionálně nepřijatá sexualita.
Práce s tělem v bezpečí, pomalu, s respektem může otevřít prostor,
kde tyto vrstvy mohou pozvolna odcházet, rozpouštět se, a přinášet zpět citlivost, kontakt, úlevu.
Vaginální mapování
Pozvánka k objevení vlastního vnitřního prostoru.
Vaginální mapování je metoda, která ti umožní naslouchat vnitřní krajině těla.
Konkrétně místům, jež bývají často opomíjená, přetížená nebo zcela "vypnutá".
Práce probíhá v plné bdělosti a respektu k tvému tempu. Není zaměřena na výkon ani na "řešení". Je to proces, ve kterém se můžeš zorientovat ve vnímání svého pánevního centra, zaznamenat jeho reakce, vrstvy i ticho, které se v něm možná usadilo.
Někdy se zde otevírají vzpomínky, jindy čistě fyzické pocity.
Často se objeví nová jasnost.
Pocit, že se uvnitř těla něco zpřítomnilo, narovnalo, rozjasnilo.
Vaginální mapování může podpořit tvůj vztah k intimitě, ženskému tělu, ale i ke směru, kterým se chceš vydat – bez předsudků, bez spěchu, s plnou pozorností ke své podstatě.
Ženy, které provázím, často vstupují do hlubokého procesu, který si žádá čas, soustředění a důvěru.
Právě proto pracuji v základním konceptu 3×3:
tři sezení, každé v délce tří hodin,
v krátkém časovém rozmezí – například 1 týden, 14 dní, maximálně měsíc.
Proč právě takto?
Když se chceš opravdu ponořit do hloubky, objevit vrstvy, které byly dlouho pod povrchem, potřebuje tvé tělo čas.
Tělo i hlubší části psychiky se neotevřou na povel – potřebují naladění, opakovaný kontakt, citlivé tempo.
Představ si, že jsi se nikdy nepotápěla a hned chceš klesnout na dno oceánu.
I potápění má své fáze. A stejně tak je tomu i v této práci.
Největší dar, který si můžeš dát, je čas a plná pozornost věnovaná sama sobě.
Zprávy z hlubin těla / hluboké obrazy a vhledy žen /
"Objevila se loďka.
Stála na moři, těžká, plná vzpomínek. Minulost, která se nechtěla hnout.
Možná odpluje, říká si žena. Možná s ní zmizí i bolest.
Ale loďka se nepohnula. Jen tiše kotvila.
Žena dýchala, uvolňovala tělo, čekala… a přesto se nic neměnilo.
Až do chvíle, kdy sama udělala krok stranou.
Ne k loďce. Ne proti ní. Jen jinam.
A tehdy se obraz proměnil.
Bolest se začala zmenšovat, mizet z popředí.
A přišlo poznání. Ta loďka tu klidně může být.
Už na ni nemusí čekat. Nemusí ji odstrkovat. Nemusí na ni nasednout."
"Když vidím, jak hluboko ve mně bylo zapsáno, že žena musí trpět.
Že potěšení je nebezpečné. Že chtít je moc. Že mít se ráda je sobecké.
Když pozoruji, jak těžké pro mě stále je dovolit si radost, rozkoš, něhu, podporu…
jak těžké je slyšet svoje přání, touhy, sny a netrestat se za ně.
A přesto… si to dovoluji. Krok za krokem. Děkuji sama sobě, že jsem šla.
Děkuji tobě, že jsi tam byla. Protože stále ve mně někde sedí hlas, který říká:
"Nikdo tě nemůže mít rád jen tak. Nesmíš zabírat prostor."
A já ho překračuji. Pořád. A co je na tom nejvíc neuvěřitelné?
Že pořád žiju. Nikdo mě netrestá. A kvalita mého života se zlepšuje.
Jsem ráda, že mi to tělo nemuselo říct rakovinou.
Že se slyšíme dřív.
Že konečně nečekám, až budu muset onemocnět, abych se zastavila."
"Vzpomínám si, kdo jsem.
Tolik životní zkušenosti, tolik prožitků, tolik moudrosti…
A přesto stále tolik pochybností o vlastní intuici, o hlasu těla, o směru duše.
Jak je možné, že tak snadno zapomínám, kdo skutečně jsem? Proč se pořád bojím říct jasné NE věcem, které se mnou nesouzní? Proč mám stále potřebu vyhovět všem kolem,
a sama sebe nechávám na posledním místě? Syndrom hodné holky ještě skoro v padesáti
Matka, která má být pořád silná, pečující, zvládající? A kde je mezitím má hravost?
Kde je má vnitřní milenka, spontánnost, šťavnatost, vnitřní světlo?
A tak se znovu vydávám na cestu. Cestu vnitřního svolení. Říkám ANO hravosti.
Učím se vnímat své hranice vůči světu i vůči sobě. Říkám ANO touze, živosti, potěšení ve svém těle.
ANO intuici. ANO hlasu duše. Bez vysvětlování. Bez potvrzení zvenčí.
Nikdo to nemusí chápat. Nikdo mi to nemusí dovolit.
To ANO si dávám sama.
A to je začátek opravdové svobody."
Stála na nekonečné louce, kolem lesy, pod nohama dýchající Země.
Země klidná, šťastná, že není zalita krví. Živá. Děkující za mír. V jejím těle se otevřela paměť předků. Tolik bolesti. Muži i ženy, kteří nesli těžká břemena, příběhy bez slz a hlasu. A přesto v ní dýchal nový dech. Světlo. Síla. Síla ženy říct NE. NE boji, který začíná doma. NE zatvrdlému egu, které bojuje z odpojení. A zároveň říct ANO životu, lásce, propojení. Bez potřeby zachraňovat. Bez potřeby zavírat srdce. My ženy neseme v sobě klíč. Když řekneme jasné NE z místa lásky, můžeme proměnit nejen sebe, ale i muže vedle nás. A s nimi – kousek světa.
Ženy provázím v Brně. Nabízím 30minutovou nezávaznou konzultaci zdarma,
kde můžeš zjistit, zda spolu můžeme otevřít tvou jedinečnou cestu.
Odesláním formuláře souhlasíte s tím, že vyplněné údaje zpracuji za účelem vyřízení Vašeho požadavku v souladu se zásadami ochrany osobních údajů.
