Práce s jizvami

Každá jizva má svůj příběh

Každá jizva má svůj příběh

Jizva není jen stopa na kůži. 

Nepřestává mě fascinovat, kolik příběhů dokáže naše tělo uchovávat.

Někdy jizva vznikne po operaci. Jindy po úrazu. Po císařském řezu. Po porodu.

Nebo po životní události, která zasáhla nejen tělo, ale i naši psychiku.

Rána se může zahojit během několika týdnů.

Přesto může tělo ještě dlouho vnímat tah, napětí, změněnou citlivost nebo omezení pohybu.

Jizva se stává součástí našeho příběhu.

Někdy na ni téměř zapomeneme.

Jindy nás při každém pohybu tiše upozorňuje, že právě tady se něco změnilo.

Ve své práci nevnímám jizvu jen jako místo na kůži.

Vnímám ji jako součást celého těla. A stejně jako celé tělo si i jizva zaslouží čas, pozornost a citlivou péči.

Proto při práci s jizvou nesleduji pouze samotnou tkáň. Zajímá mě také, jak se v ní cítíte vy. Jak vaše tělo dýchá. Jak se pohybuje. Co potřebuje. A jakým tempem je připravené znovu nacházet větší volnost. Nejde mi jen o to, aby byla jizva pružnější.

Přeji si, aby se vedle ní mohlo znovu uvolnit i celé tělo.

 Tělo si pamatuje všechno, čím prošlo. Zároveň v sobě nese úžasnou schopnost znovu se přizpůsobovat, regenerovat a nacházet větší volnost. 

Věřím, že když mu dopřejeme čas, pozornost a citlivou péči, dokáže nás často překvapit tím, co všechno je ještě možné.

Jizva má fyzickou i emoční stopu

Když přemýšlíme o jizvě, většinou si představíme místo na kůži. Ve skutečnosti se ale při jejím vzniku mění mnohem více. Mění se tkáň. Způsob, jakým se jednotlivé vrstvy těla hojí. Citlivost. Pohyblivost. A někdy i způsob, jakým začneme své tělo vnímat.

Jizva může vytvářet jemné napětí v okolních tkáních, ovlivňovat pohyb nebo vést k tomu, že některým místům přestaneme věnovat pozornost. Jako by se stala místem, které už není úplně naše.

Vedle této fyzické stopy může někdy jizva nést i stopu emoční. Protože vznikla v určitém okamžiku našeho života. Po operaci. Po úrazu. Po porodu. Po náročné léčbě. Nebo v období, které bylo spojeno se strachem, bolestí, nejistotou či velkou životní změnou. Tělo si často pamatuje nejen samotný zákrok, ale i to, jak jsme se v té době cítili. Každá operace nebo úraz představují pro organismus velkou zátěž. Vedle samotného hojení tkání potřebuje svůj čas i náš nervový systém, aby znovu našel pocit bezpečí.

Proto při práci s jizvou nevnímám jen samotnou tkáň. Zajímá mě celý člověk. Jeho příběh. i jeho prožívání. A především to, co potřebuje právě teď.  Někdy během práce zůstáváme pouze u těla. Jindy se přirozeně objeví vzpomínka, emoce nebo hlubší uvědomění. Nic z toho není cílem. Pokud se něco objeví, přijmeme to s respektem. Pokud ne, je to stejně v pořádku. Věřím, že tělo samo dobře ví, co je v danou chvíli připravené uvolnit a co ještě potřebuje svůj čas. Když mu nabídneme pozornost, citlivý dotek a bezpečný prostor, může postupně znovu nacházet větší volnost – nejen v místě jizvy, ale často i v celém těle.


Nepracuji proto, abych jizvu změnila. Pracuji proto, aby se vedle ní mohlo znovu cítit svobodněji celé vaše tělo. 

Proč má smysl věnovat jizvě pozornost?

Když se jizva zahojí, často máme pocit, že je celý proces u konce.

Ve skutečnosti ale hojení nekončí uzavřením kůže. Pod povrchem se ještě dlouhou dobu přestavují tkáně, fascie i způsob, jakým se jednotlivé vrstvy těla vůči sobě pohybují. Někdy se tělo přizpůsobí bez větších obtíží. Jindy může jizva vytvářet jemné napětí, tah nebo omezení, které se postupně projeví i v jiných částech těla. Není výjimkou, že člověk cítí nepříjemné pocity i dál od samotné jizvy. Tělo totiž funguje jako propojený celek a změna v jednom místě může ovlivnit pohyb i vnímání jinde. Citlivá práce s jizvou může podpořit její větší pružnost, pohyblivost okolních tkání i lepší propojení s vlastním tělem. Nejde o to jizvu "opravit". Jde o to vytvořit podmínky, aby se tělo mohlo znovu pohybovat s větší lehkostí a volností.

 Ve své práci se zaměřuji především na ženy. 

Nejčastěji proto pracuji s jizvami po císařském řezu, gynekologických operacích, laparoskopických zákrocích, operacích prsou a břicha nebo po poranění hráze při porodu. Každá jizva je však jedinečná a každé setkání vychází z vašeho příběhu i potřeb vašeho těla.

Jak probíhá společné setkání

Každé setkání začíná rozhovorem. Společně se podíváme na to, jak jizva vznikla, jak dlouho ji máte, jak se dnes projevuje a co byste si přála podpořit. Zajímá mě nejen samotná jizva, ale také to, jak ji vnímáte vy. Zda vás omezuje při pohybu, je citlivá na dotek nebo máte pocit, že si její okolí žádá více pozornosti. Samotná práce probíhá jemně, s respektem a v tempu, které je vašemu tělu přirozené. Nikdy nejde o překonávání bolesti. Naopak. Věřím, že tělo se nejlépe uvolňuje ve chvíli, kdy se cítí v bezpečí. Během setkání společně vnímáme, jak tkáně reagují, co potřebují a kam nás tělo přirozeně vede. Někdy pracujeme pouze v okolí jizvy, jindy se věnujeme i dalším částem těla, které s ní souvisejí.

Na závěr společně vytvoříme prostor pro krátkou integraci a podle potřeby vám doporučím jednoduchou domácí péči, která může celý proces podpořit.

Každé tělo je jedinečné. Někdy přinese úlevu už první setkání, jindy je přirozené dopřát tělu více času. Respektuji jeho vlastní tempo a nesnažím se nic urychlovat.

Věřím, že tělo nejlépe ví, jakým tempem je připravené se znovu otevírat větší volnosti. Mým úkolem není tento proces řídit, ale citlivě ho provázet.


Co ženy po práci s jizvou nejčastěji popisují

Každé tělo reaguje svým vlastním tempem. Proto nelze dopředu říct, jaké změny přinese práce právě vám.

Ženy po setkání nejčastěji popisují:

  • větší pocit uvolnění v oblasti jizvy i jejím okolí 
  • zmírnění tahu nebo napětí 
  • větší pružnost tkání 
  • lehčí a přirozenější pohyb 
  • citlivější vnímání svého těla 
  • pocit, že se oblast jizvy znovu stala přirozenou součástí jejich těla 
  • větší pocit bezpečí a důvěry ve vlastní tělo 

Někdy jsou změny patrné už po prvním setkání. Jindy přicházejí postupně, jak tělo získává více prostoru, důvěry a času na přirozenou regeneraci. Každá cesta je jedinečná. Proto jí dávám prostor, aby se mohla rozvíjet vlastním tempem.

Nejčastější   otázky a odpovědi

Kdy je možné začít s prací na jizvě? 

Záleží na typu jizvy i průběhu hojení. S jizvou pracuji až ve chvíli, kdy je rána plně zhojená a není přítomný zánět ani jiné komplikace. Pokud si nejste jistá, zda je vhodný čas začít, ráda to s vámi proberu během úvodního rozhovoru. 

Má smysl věnovat se jizvě i několik let po operaci? 

Ano. Tělo se mění po celý život a nikdy není pozdě věnovat jizvě pozornost. Ve své praxi se často setkávám i s jizvami, které vznikly před mnoha lety. Každá reaguje jinak, ale i po delší době může citlivá práce podpořit větší volnost tkání i lepší vnímání vlastního těla.

Bolí práce s jizvou? 

Mým cílem není bolest překonávat. Pracuji jemně a vždy respektuji citlivost vašeho těla. Některá místa mohou být citlivější, ale tempo společně přizpůsobujeme tak, aby se vaše tělo cítilo co nejvíce v bezpečí.

Co když se během setkání objeví emoce?

Někdy zůstáváme pouze u práce s tkáněmi. Jindy se přirozeně objeví emoce nebo vzpomínky spojené s obdobím, kdy jizva vznikla. Není to cílem ani podmínkou. Pokud se něco objeví, vytvoříme tomu bezpečný prostor. Pokud ne, je to stejně v pořádku. 

Kolik setkání bývá potřeba? 

To nelze dopředu přesně určit. Záleží na stáří jizvy, jejím rozsahu i na tom, jak vaše tělo reaguje. Někdy stačí jedno nebo dvě setkání, jindy dává větší smysl dopřát tělu delší čas.

Je práce s jizvou vhodná i po císařském řezu nebo gynekologické operaci? 

Ano. Právě s těmito jizvami pracuji nejčastěji. Každá žena i každá jizva jsou však jedinečné, proto vždy přistupuji individuálně a s respektem k vašemu tělu i životnímu příběhu. 

Jak se na setkání připravit? 

Žádná zvláštní příprava není potřeba. Přijďte v pohodlném oblečení a dopřejte si dostatek času i po skončení setkání. Pokud budete mít jakékoli otázky nebo obavy, ráda je s vámi proberu ještě před naším setkáním. 

Musím se během setkání svléknout? 

Rozsah odhalení těla vždy vychází z místa, se kterým pracujeme, a především z toho, jak se cítíte vy. Vaše pohodlí, důvěra a pocit bezpečí jsou pro mě vždy na prvním místě. Každý krok společně domlouváme a nic se neděje bez vašeho souhlasu. 

Pokud cítíte, že by práce s jizvou mohla být součástí vaší cesty, budu ráda, když mi napíšete.

Jaký příběh vás přivádí?

Co byste si přála podpořit?

Na každou zprávu odpovídám osobně.

Pokud společně ucítíme, že je tento způsob práce pro vás vhodný, domluvíme si nezávazný úvodní rozhovor, během kterého se můžeme poznat a podívat se, jaká forma podpory bude pro vás v tuto chvíli nejvhodnější.